Jak v češtině říct, že je něco něčí

Jak říct správně česky, že někomu něco patří?

V podstatě máte na výběr ze dvou způsobů:

1. přídavná jména přivlastňovací (dále PJP) = Lucčino auto, Petrův svetr
2. přivlastňování druhým pádem = auto sestry Lucky, svetr malého Petra

Každý z nich má své výhody a nevýhody. Představíme vám oba.

Krátce a stručně

Špetka teorie o přídavných jménech přivlastňovacích (PJP)

• Představují základní způsob přivlastňování.
• Mají dvojí rod: rod osoby a rod přivlastňované osoby/věci (Terezin stůl: Tereza – ženský; stůl – mužský neživotný).
  • Rod osoby určuje, jestli ke jménu přidáte příponu -ův-/-ov-, nebo -in-.
  • Podle druhého rodu si zvolíte koncovky.
• Obvykle stojí před přivlastňovanou věcí: Masarykova univerzita.
  Pro zdůraznění je možné posunout je i za přivlastňovanou věc: Univerzita Karlova.
• Skloňování PJP se označuje jako smíšené = kombinuje koncovky podstatných a přídavných jmen. Proto má často PJP a následné slovo stejnou koncovku: Alžbětina kniha, Alžbětiny knihy, Alžbětině knize, Alžbětinu knihu
• Tradičně se jako vzory uvádějí slova otcův a matčin.

PJP od mužských jmen – Gulliverovy cesty

Tomu, jak tvořit PJP od mužských jmen a jak vypadají tvary pro všechny pády a rody, se podrobně věnujeme v samostatném článku.

Zde jen krátce shrnujeme:

Mužská jména tvoří PJP pomocí přípony -ův-/-ov- a koncovek, které odpovídají rodu a pádu přivlastňované věci.

Ty se přidávají k základu jména po odtržení koncovky 1. pádu (Honz-a – Honz-ov-y boty). Jména vzoru pán a muž mají nulovou koncovku, přípona -ův-/-ov- se připojí za celé jméno.

Jak se tvoří PJP od ženských jmen – Sophiina volba

Principům tvoření PJP od ženských jmen a všem tvarům se podrobně věnujeme samostatně.

Ženská PJP se tvoří pomocí přípony -in- a koncovek, které odpovídají rodu a pádu přivlastňované věci. A to od základu jména po odtržení koncové samohlásky: Kristýn-a – Kristýn-in; Mari-e – Mari-in, Sophi-e – Sophi-in, Chil-i – Chil-in.

Koncové -y se obvykle neodtrhává: Mary – Maryin.

Kdy použijete přídavná jména přivlastňovací

Přídavná jména přivlastňovací se tvoří od názvů osob a od vlastních jmen, která se skloňují pomocí vzorů pán, muž, předseda, soudce, žena, růže, a od jmen nesklonných.

Jména, která netvoří PJP, přivlastňování provádí jen opisem s druhým pádem, viz dále.

PJP se netvoří od jmen skloňovaných:

• jako přídavná jména – především ženská přechýlená příjmení, ale i některá mužská příjmení (Palacký)
• pomocí zájmenného skloňování (Vivaldi)

I u jmen, která tvoří PJP, se tento tvar používá jen v některých kontextech.

Přivlastňovací přídavná jména používejte v případě, že osobu označujete:

• 1) jednoslovným obecným označením:
  • učitel – učitelův
  • ředitel – ředitelův
  • sestra – sestřin
• 2) křestním jménem bez příjmení:
  • Filip – Filipův
  • Tereza – Terezin
  • Jean-Paul – Jean-Paulův
• 3) příjmením bez křestního jména:
  • Hašek – Haškův
  • Sovák – Sovákův
  • (Aneta) Martinek – Martinčin*

* Ano, zní to neobvykle, protože celé to nepřechýlené příjmení působí velmi nezvykle. A přivlastňovací tvary se v jazyce používají mnohem méně než samotné skloňování.

Jaké výhody má přivlastňování pomocí PJP?

Stylově neutrální

Karlův most použijete v jakémkoli projevu, most Karla se do formálnějších nehodí.

Konkrétní

Přesněji určují osobu, které se přivlastňuje. Výraz zahradníkovo nářadí říká, že to patří tomu konkrétnímu zahradníkovi, o kterém je řeč. Obrat s druhým pádem přiřazuje obecně. Takže nářadí zahradníka se může hodit libovolnému zahradníkovi.

Srozumitelné

Od začátku ukazujete, že jde o přivlastňování. U rozvitých frází s druhým pádem si musíte přečíst nebo poslechnout celý shluk podstatných jmen. Až pak pochopíte, že se nejspíš jedná o přivlastňování a co se vlastně přivlastňuje čemu.

Kozákův spolehlivý systém na skloňování jmen vs. spolehlivý systém na skloňování jmen Kozáka

Jednoznačné

PJP se mnohem lépe a jednoznačněji kombinují s vedlejšími větami.

Harryho patron, který se objevil… vs. Patron Harryho, který se objevil… (objevil se patron, nebo Harry?)

Přehledné

Koncovky PJP jsou často stejné jako koncovky přivlastňované věci. Díky tomu čtenář nebo posluchač tuší, co bude následovat, a text snáz plyne.

Čeština na koncovky spoléhá, protože udávají vztahy ve větě. Proto je čeština ráda duplikuje (aby posluchač nebyl závislý na jediné hlásce).

Všimněte si, že i germánské jazyky, které skoro všechny ostatní koncovky zahodily, si tu přivlastňovací ponechaly. To proto, že přivlastňování zcela mění význam věty.

Přivlastňování druhým pádem – Šifra mistra Leonarda

Pro případy, kdy přídavná jména přivlastňovací použít nelze, má čeština ještě jeden způsob, jak vyjádřit přivlastňování.

Je to konstrukce s druhým pádem.

Z hlediska větné stavby se jedná o neshodný přívlastek. A jako takový by měl stát za jménem, které rozvíjí.

Tento tvar se dá vytvořit od všech jmen a obecných pojmenování.

Šifra mistra Leonarda
Nadace Tomáše Bati

Jména, která PJP netvoří, mohou pro vyjádření přivlastnění tvar druhého pádu dát i před přivlastňované jméno:

Náměstí Palackého i Palackého náměstí
Vivaldiho Čtvero ročních dob

Kdy použijete přivlastňování pomocí 2. pádu

Pomocí 2. pádu přivlastňujeme, když nositele označují:

• 1) ženská příjmení přechýlená
  • Ledecká – (kariéra) Ledecké
  • Šebestová – (nápady) Šebestové
• 2) mužská příjmení ve tvaru přídavného jména nebo skloňovaná zájmenným skloňováním:
  • Palacký – (paměti) Palackého
  • Valéry – (poezie) Valéryho
• 3) rozvitá obecná označení:
  • filmový hrdina – (úděl) filmového hrdiny
  • literární kritička – (honorář) literární kritičky
• 4) jména/příjmení rozvitá jiným přídavným jménem:
  • malá Lucinka – (pláč) malé Lucinky (vs. Lucinčin pláč)
  • nesmrtelný Jirásek – (dílo) nesmrtelného Jiráska (vs. Jiráskovo dílo)
• 5) kombinace jména a příjmení:
  • Martina Sáblíková – (vítězství) Martiny Sáblíkové (vs. Martinino vítězství)
  • Donald Trump – (arogance) Donalda Trumpa (vs. Trumpova arogance)
  • Tomáš Garrigue Masaryk – (náměstí) Tomáše Garrigua Masaryka (vs. Masarykovo náměstí)
• 6) víceslovná jména panovníků a panovnic
  • Karel Veliký – (vláda) Karla Velikého
  • Josef II. – (reformy) Josefa II. [druhého]
  • Přemysl Otakar I. – (koruna) Přemysla Otakara I.
  • Kateřina Medicejská – (synové) Kateřiny Medicejské

Takhle ne – Mistra Leonarda šifra

V poslední době se stále častěji setkáváme ještě s jinou konstrukcí, která kombinuje druhý pád s tím, že se se nejdřív dozvíme, čí a až pak co to je.

Přivlastnění druhým pádem, který stojí před přivlastňovanou věcí:

Lucky pes
Marka boty

I když to na první pohled připomíná anglické přivlastňovací konstrukce (Lucy’s dog, Marks’s shoes), původ je zřejmě jiný. Zdá se, že lidé vnímají, že přivlastnění patří před přivlastněnou věc, ale neumí správně tvořit PJP.

Každopádně ve spisovné češtině to nemá co dělat, protože neodpovídá syntaktickým pravidlům češtiny (neshodný přívlastek patří za jméno).

Můžete ji používat v neformálních projevech.

(Ne, že by se nám to líbilo, ale jak vám v tom máme zabránit?)

Do spisovných textů však nepatří.

Výjimkou z tohoto pravidla jsou jména, která netvoří PJP, vizte výše. Je to pro ně jediný způsob, jak dát vlastníka před věc.

Harryho sova i sova Harryho

Blog o jménech