Jak se tvoří a používají přídavná jména přivlastňovací od mužských jmen
V češtině máme dva základní způsoby, jak vyjádřit, že je něco něčí:
- 1) přídavná jména přivlastňovací: Petrův pes
- 2) přivlastňování druhým pádem: pes našeho Petra
V tomto článku se dozvíte pravidla pro přídavná jména přivlastňovací (dále PJP) od mužských jmen.
Jak se tvoří a používají přídavná jména přivlastňovací od ženských jmen, rozepisujeme v samostatném článku.
Srovnání obou způsobů a tipy, kdy který použít, jsme také popsali.
Tvoření přídavných jmen přivlastňovacích mužských
Mužská jména tvoří PJP pomocí přípony -ův-/-ov- a koncovek, které odpovídají rodu a pádu přivlastňované věci. Ty se přidávají k základu jména po odtržení koncovky 1. pádu (Honz-a: Honz-ov-y boty).
Tvary vidíte v tabulce.
Jednotné číslo
| Pád | M živ. | M neživ. | Ž | Stř |
|---|---|---|---|---|
| 1. kdo, co | otcův | otcův | otcova | otcovo |
| 2. (bez) koho, čeho | otcova | otcova | otcovy | otcova |
| 3. (ke) komu, čemu | otcovu | otcovu | otcově | otcovu |
| 4. (vidím) koho, co | otcova | otcův | otcovu | otcovo |
| 5. oslovení | otcův | otcův | otcova | otcovo |
| 6. (o) kom, čem | otcově/otcovu | otcově/otcovu | otcově | otcově/otcovu |
| 7. (s) kým, čím | otcovým | otcovým | otcovou | otcovým |
Množné číslo
| Pád | M živ. | M neživ. | Ž | Stř |
|---|---|---|---|---|
| 1. kdo, co | otcovi | otcovy | otcovy | otcova |
| 2. (bez) koho, čeho | otcových | |||
| 3. (ke) komu, čemu | otcovým | |||
| 4. (vidím) koho, co | otcovy | otcovy | otcovy | otcova |
| 5. oslovení | otcovi | otcovy | otcovy | otcova |
| 6. (o) kom, čem | otcových | |||
| 7. (s) kým, čím | otcovými | |||
Přípona -ův-/-ov- se připojuje za celé jméno.
Proč mají přídavná jména přivlastňovací tolik tvarů?
Je to proto, že ve spisovné češtině se PJP v rodu, čísle a pádu shodují s přivlastňovaným slovem.
Když máme 4 rody (mužský životný, mužský neživotný, ženský a střední), 2 čísla (jednotné a množné) a 7 pádů, je to hodně tvarů.
Abyste z tabulky vybrali správný tvar, ptejte se: jakého rodu a v jakém čísle a pádu je přivlastňované slovo.
I když v některých oblastech ČR můžete slyšet, že se ve všech pádech používá jen tvar zakončený na -ovo: Pokáčovo zpěvník, není to spisovně.
Časté chyby
Kromě totálního zmatku v koncovkách, který plyne z toho, že někteří neumí určit pád nebo se ztratí ve větě a pád PJP volí podle jiného slova, dochází při tvoření PJP ke dvěma nejčastějším odchylkám. Obě mají původ v nářečích.
(s) Pavlovo bratrem – zakončení -ovo ve všech rodech, číslech a pádech. Původně pochází z jihozápadních Čech.
(dej to) Tomášovému tátovi – používání dlouhých koncovek. Skloňujete PJP, jako by základní tvar nebyl Tomášův, ale Tomášový. Tento přístup má původ ve středočeských nářečích. Ale úspěšně se šíří dál.
Záludnosti při tvoření mužských PJP
I když máme pro tvoření jen jeden vzor, ne všechna jména se chovají stejně. Měli byste znát aspoň tyto odchylky:
⭐ Když má jméno před koncovou souhláskou -e-, ztrácí se toto -e- ve všech rodech, číslech i pádech:
Pavel – Pavlův, Pavlova, s Pavlovými
Jelínek – Jelínkův, Jelínkova, bez Jelínkovy
⭐ Antická jména, která při skloňování odkládají koncovku prvního pádu, ji odkládají i zde.
Aristoteles – bez Aristotela – Aristotelův
⭐ Pokud má osoba zdvojené jméno, stačí příponu ův/ ov přidat až za druhou část:
Juan‑Manuel – Juan-Manuelův
Karl Heinz – Karl-Heinzův
⭐ Naopak tam, kde uvádíte dvojici autorů, vlastníků apod., dávejte přivlastňovací příponu důsledně oběma jménům, aby bylo zřejmé, že jde o dvě osoby:
Dunningův–Krugerův efekt
⭐ Od některých typů jmen se PJP zpravidla netvoří. Jedná se o tyto typy:
- jména nesklonná (Kubů)
- jména s tzv. zájmenným skloňováním – tj. typicky jména zakončená ve výslovnosti na [e], [é], [i], [í] a v písmu na jakoukoli samohlásku nebo skupinu samohlásek (Harry, Linné)
- jména ve tvaru přídavných jmen (Novotný)
Pro přivlastňování v těchto případech používáme opisnou konstrukci s druhým pádem:
Karlův most vs. Novotného lávka
Tápete v rozlišování koncovek -ovi a -ovy?
Krátce a stručně
- Od mužských jmen se přídavná jména přivlastňovací (PJP) tvoří pomocí přípony -ův-/-ov- a koncovek tzv. smíšeného skloňování – vzor otcův.
- PJP mění tvar podle rodu, čísla a pádu přivlastňované osoby nebo věci.
- U jmen, která netvoří PJP, se pro přivlastňování používá konstrukce s druhým pádem.